Million dollar man| 4.díl

18. května 2013 v 14:30 | ♥Lara |  Million dollar man

Tak odejezd se trochu protáhl, jelikož taťka musel ještě něco rychle vyřídit... proto jsem dodělal trailer a rovnou to celé publikuju :) Doufám, že se vám to bude líbit :)

!NEČTEŠ=NEKOMETUJ!


Jinak názory na povídku prosím ne stylu ,,super díl" nebo ,,těším se na další" popřípadně ,,umíš dobře psát" ;)
Každý smysluplný názor mě naopak neuvěřitelně potěší!




Měla jsem ruce opřené o stůl a na nich položenou hlavu, oči zavřené a spokojeně jsem podřimovala. Chuck musel odjet na nějakou schůzi firmy, aby věděl, až nastoupí do své funkce co a jak. Za tu dobu jsme si neustále psali. Máma mě zabije, až uvidí účty za telefon. Textovky jsme si posílali i v noci, to je ten důvod proč teď spím. Ovšem jsem teď měla noční směnu za Amber, jako odčinění, že ona vzala tu mojí. Takhle pozdě večer nikdo nevolal, byla jsem tady jen pro případ nouze, kdyby se něco přihodilo, ale šance byla minimální. Náhled jsem ucítila, jak mi někdo drknul do ramena. Okamžitě jsem se posadila a zmateně si odhrnula pramínky vlasů z tváře za uši.
,,Za tohle tě platí?" zeptal se mě pobaveně Chuck a zvedl jeden koutek úst do šklebu.
,,Náhodou tady tvrdě pracuju." usmála jsem se jako neviňátko a srovnala nějakou hromádku papírů, vzala jí do rukou. Chtěla tím dokázat, že vážně pracuju i když to nebyla ani při nejmenším pravda.
,,Je to na tobě vidět. Určitě máš tu únavu z toho." pronesl ironicky a pořád měl ten jeho výraz. Jeden koutek měl zvednutý a šklebil se. Přesto mu to slušelo. Rychle jsem si to vyhnala z hlavy, nemůžu si k němu vytvořit city.
,,Ne, jsem unavená kvůli jedné nejmenované osobě." zazubila jsem se a stoupla si, pořád jsem držela ty papíry.
,,A to si představ, kdybychom dělali něco jiného…"nechal vyznít do ztracena a naklonil se ke mně blíž jako by nás někdo mohl slyšet.
,,Jenže neděláme." sladce jsem se usmála a pak zvedla papíry. ,,Musím pracovat." pronesla jsem a zašla do vedlejší místnosti, kde byla kopírka. Položila jsem na ní ty papíry a vytáhla telefon. Samozřejmě jsem chtěla napsat zprávu Clarie.

,,Tomuhle říkáš práce?" zeptal se mě Chuck a vytáhl mi z ruky neochotně telefon, položil ho na kopírku. Mě natiskl na stěnu a já cítila jeho rty na svém krku. Také jeho velkou dlaň jak mě obejmula kolem mého útlého pasu.
,,Chucku..." řekla jsem přiškrceným hlasem, když se mi to celé objevilo znovu před očima. Jelikož si to vysvětlil špatně, pokračoval se rty pomalu k mé čelisti.
,,Chucku, pust mě!" řekla jsem hlasitě a v očích se mi objevili slzy. Automaticky jsem zatlačila rukama proti jeho hrudi. Odtáhl se a mezi našimi těly se udělala mezera, okamžitě jsem vyběhla ven za doprovodu jeho nechápavého pohledu.

Běžela jsem ven, protože bylo už dávno po půlnoci. Jen v dálce jsem viděla světlo v restauraci a na tanečním parketě, kde se svíjelo pár siluet v tanci. Nezajímalo mě, že mám podpatky prostě jsem běžela se slzami v očích. Celé mi to připomněl, bylo to až tak moc podobné! Nakonec jsem skopla boty a popadla je do ruky. Vydala jsem se po molu vedoucím nad menším rybníčkem. Na konci jsem se posadila. Objala jsem si kolena a přitiskla si je k hrudi. Celý svět jsem viděla rozmazaně i postavu, blížící se mým směrem. Nebylo těžké uhodnout, kdo to je. Neměla jsem možnost utéct, musela bych projít kolem něho. Proto jsem tam taky zůstala sedět. On se posadil vedle mě, spustil nohy z mola a chvíli jen tak koukal před sebe. Nakonec se rozhodl promluvit, přitom se otočil na mě.
,,Nechtěl jsem ti ublížit." pronesl tichým hlasem, který byl dobře slyšet ve tmě rušený jen šumění keřů a bzučení cvrčků.
,,Já vím." odpověděla jsem spontánně, ani jsem nad tím nějak nepřemýšlela. Prostě jsem to věděla, že by to neudělal, i když to udělal Clarie.
,,To jsem rád, že to víš." řekl stále potichu a natáhl ke mně ruku. Dlaní mi zvedl bradu a nesměroval jí směrem k jeho tváři. Trochu jsem skousla ret a dívala se na něho, po tvářích se mi táhly dva potůčky černých slz. Nakonec jsem otevřela pusu a chtěla mu vysvětlil proč. Proč, jsem utekla. Nějak jsem cítila, že se mu s tím můžu svěřit. Za těch pár dní co jsme si psali zprávy, jsem na něho změnila názor. Ale to neznamenalo, že můj cíl by se změnil. Za to co provedl Clarie si to zaslouží, i když to bylo minulý rok. Člověka co někoho zabil, také odsoudí po 10 letech nebo až se na to přijde. Tohle platí i o něm.
,,Nemusíš mi to vysvětlovat." ujistil mě a trochu nervózně se na mě podíval. Což mě udivilo, takovýhle výraz bych od něho nečekala. Potom mi opatrně ovinul ruku kolem ramen, přitiskla jsem se k němu. V jeho náručí jsem si připadala v bezpečí před celým světem ale ne mým svědomím.

1) Jak se vám líbil díl? Jste spokojeni s vývojem?
2) Co myslíte, že bude dál?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bebs. bebs. | Web | 18. května 2013 v 14:34 | Reagovat

01) pf, že sa pýtaš :D ten koniec je krásny :)) aj ja by som tak chcela sedieť na móle :))
02) no, vzhľadom k tomu, že som ani len netušila, že vymyslíš takúto "scénku v kancelárii", tak fakt netuším :D ale som si istá, že zase to bude čosi úžasné :D

2 DIYLenka DIYLenka | Web | 18. května 2013 v 14:50 | Reagovat

Na to že toto je prví diel ktorý čítam som sa mierne stratila :D
ale páči sa mi ten záver ale netuším čo sa bude diať Ďalej :)

3 A. A. | Web | 18. května 2013 v 18:10 | Reagovat

1) "V jeho náruči jsem se cítila v bezpečí" ahhh, :D máš to nádherně napsaný:).
2) Co bude dál netuším, ale doufám, že dáš vědět až bude další díl:))

4 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 1. června 2013 v 10:27 | Reagovat

1) Díl se mi líbil a jsem celkem spokojená :D
2) Tak to vůbec netuším :D

5 Peťuš Peťuš | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 8:57 | Reagovat

1. awwwww ^_^ samozrejme, že sa páčilo
2. neviem, ale keď si Blair konečne uvedomí, že sa do neho buchla, ustúpi, lebo by nechcela s ním chodiť, lebo ublížil Clarie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama