Million dollar man| 18.díl

3. července 2013 v 12:00 | ♥Lara |  Million dollar man

Přednastavený článek - Jsem na dovolené

!NEČTEŠ=NEKOMETUJ!


Jinak názory na povídku prosím ne stylu ,,super díl" nebo ,,těším se na další" popřípadně ,,umíš dobře psát" ;)
Každý smysluplný názor mě naopak neuvěřitelně potěší!





Stála jsem uprostřed ateliéru, který byl u nás doma v podkroví. Bylo to místo, kam jsem si chodila odpočinout, nebo když jsem měla tvůrčí náladu. Dneska to byla ta druhá možnost, jednoduše jsem chtěla malovat. Chuck musel někam jet kvůli práci, byli jsme spolu přes dva týdny skoro nepřetržitě spolu. A mě přišlo neuvěřitelné, že každou chvíli kdy jsem s ní byla, jsem si byla jistá tím, že ho miluji čím dál tím víc, ale pořád jsem mu to ještě neřekla. Čekala jsem na vhodnou chvíli a navíc jsem se i trochu bála.

V jedné ruce jsem držela štětec a v druhé paletu s všemožnými naplácanými barvami, které jsem nanášela na plátno, jak mě napadlo. Byla to taková abstrakce, kterou se pak rozhodně dál nebudu chlubit. Z mého světa, do kterého vždycky uniknu při malování, mě vyrušil známý hlas.
"Jak je možný, že vypadáš pořád tak úžasně?" řekl místo pozdravu Chuck a usmál se, jak se jen usmíval na mě. Podívala jsem se na svoje oblečení, abych se ujistila, že moje červená kostičkovaná košile a staré roztrhané džíny, se nezměnily na něco jiného. Dál jsem nic jiného neměla, byla jsem bosá. Vlasy jsem měla sčesané v drdolu a nalíčená jsem taky nebyla.
"Na to bych se měla ptát spíš já tebe." usmála jsem se a pokračovala dál v malbě, jen jsem se na chvíli podívala na něho, jak prochází po místnosti a dívá se na mé různé výtvory. Ale nakonec jsem stejně odložila paletu a štětec, otřela si ruce už do špinavých džín a přešla k němu.
"Jsi vážně talentovaná." podíval se na mě a usmál se, zrovna si procházel desky, ve které byli skici. Jen jsem se nad jeho pochvalou usmála a položila mu ruku na rameno, dívala jsem se na obrázky, které si prohlížel. Najednou se zastavil a pobaveně se na mě podíval, když pokračoval dál ještě pár podobných.
"Co je?" zeptala jsem se smíchem a podívala se na něho.
"Nic." pronesl a potom dodal. "Můžu si to vzít?" zeptal se a trochu povytáhl obočí.
"Nemáš dost svých portrétů?" zahrála jsem naoko udiveně a opět se zasmála.
"Představ si ani jeden a i kdyby, tyhle by byly nejlepší." usmál se a naklonil se ke mně, políbili jsme se.
"Dneska máš nějak dobrou náladu." zhodnotila jsem potom, co jsme se od sebe po chvíli odtáhli.
"Všechno se podařilo ujednat, tak jak jsem čekal a teď jsem navíc s tebou." odpověděl a znovu mě políbil.
"Tak to jsem ráda, že se všechno povedlo." zašeptala jsem a usmála se.
"Věř mi, že já taky. Jinak dneska očekávej ještě překvapení." tajemně se usmál a já jenom trochu přimhouřila oči.
"Řekni mi to, víš, že nemám ráda překvapení!" zasmála jsem se a upřeně na něho dívala. Doufala jsem, že mi to řekne.
"Víš, že se nemá lhát?" řekl pobaveně tu stejnou frázi jako já jemu na plese .
"Fajn, mám ráda překvapení, ale ty mi vždycky dáš něco tak drahého. Přijdu si pak divně." pověděla jsem nakonec a koukla do země.
"Nemáš nejmenší důvod, rozumíš?" pohlédl na mě a chytil mě opatrně za bradu, abych se na něho podívala. Přikývla jsem a trochu se usmála.

Teprve večer jsme se s Chuckem rozloučili. Celé odpoledne jsme strávili spolu nahoře v ateliéru, poté co jsme prošli všechny moje práce, si zkusil taky něco namalovat. Ale dopadlo to tak, že jsme nakonec po sobě stříkali a patlali barvy. Barvu jsem měla všude, jak po obličej, i tak ve vlasech i na oblečení. U mě to takový problém to nebyl, ale hlavně u Chucka. Teprve potom mi došlo, že jeho obleky nejsou zrovna nejlevnější záležitost, ale jak se zdálo, nevadilo mu to. Naštěstí.

"Blair, zlatíčko. Mohla bys na chvilku za mnou?" zavolala mamka z kuchyně potom, co jsem doprovodila Chucka ven. Šla jsem tedy za ní a posadila se na barovou židličku u snídaňového pultu.
"Co potřebuješ?" zeptala jsem se a trochu se usmála, jen si mě prohlédla s menším uculením a nekomentovala, jak vypadám.
"Dáš si čaj?" zeptala se a povytáhla trochu obočí.
"Ovocný se skořicí?" položila jsem taky otázku a čekala, co odpoví.
"Samozřejmě." což jí stačilo k tomu, aby vzala dva velké tyrkysové hrnky a nalila každý jeden šálek. Potom se posadila na židličku vedle mě. Vždycky jsme si byly blízké, něco jako kamarádky ovšem jsem si k ní chovala jistý respekt.
"Víš, musíme si promluvit." pousmála se na mě a trochu si usrkla. Hned pokračovala dál. "Víš, když jsi zmínila, že chodíš s nějakým Chuckem, nečekala jsem zrovna někoho takového." řekla.
"Co tím myslíš? On je hodný a…" chtěla jsem mluvit dál, ovšem přerušila mě.
"Tak jsem to nemyslela, o tom ani nepochybuju. Je vážně milý a má svůj šarm. Chápu, proč ho máš tak ráda. Ale jde mi o to, že je velice zámožný muž a brzy bude ve vedení velké firmy." vysvětlila své obavy. "Nechci, aby ti nějak ublížil, a předem tě chci varovat, že to bude těžké. Vím, o čem mluvím." řekla smutně a pohladila mě po tváři. Věděla jsem, že mluví o tátovi, který nás s mámou opustil, když mi byl ani rok.
"My to zvládneme, věř mi. Chuck je jiný, než byl táta. Navíc to není stejné, jako když jsi byla ty s tátou!" poslední slovo jsem řekla s velkým odporem, potom jsem seskočila z židle. Mamka mě jenom sledovala s povzdechem.
"Půjdu si dát sprchu." řekla jsem a vzala si hrníček.

"Počkej, málem bych zapomněla. Chuck ti tu něco nechal." pousmála se a podívala se směrem na jídelní stůl, kde ležela velká tmavě hnědá krabice se světle hnědou dekorativní mašlí.

1) Jaké jsou názory na tuto část? :)
2) Jak bude pokračovat jejich vztah? (Chuck x Blair)
3) Co bude v té krabici? :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bebs. bebs. | Web | 3. července 2013 v 16:06 | Reagovat

01) strašne sa mi páči tá časť v ateliéri. vždy som mala rada maľovanie, aj keď mi to nikdy nešlo, takže toto mi pripomenulo jeden z mojich detských snov - maľovať samú seba. striekať na seba rôzne farby, hrať sa so štetcami, zabávať sa.
02) tak dúfam, že sa nestane to, na čo varovala Blair jej mamka. myslím, že to my nechcel nikto, hlavne nie od osoby, ktorú nadovšetko miluje. musia byť spolu.
03) tak určite čosi drahé, lebo k Chuckovi sa mi jednoduché lacné veci nehodia. na to je až príliš ... luxusný :D

2 Carly Carly | 3. července 2013 v 18:25 | Reagovat

1)Moc se mi líbila ta část v tom ateliéru :)
2)Doufám,že nic z toho co říkala její mamka nebude pravda :D
3)Tak to vážně nevím :)

3 Nana Erruk Nana Erruk | Web | 5. července 2013 v 13:33 | Reagovat

ha, konečně jsem si našla chvillku přečíst ehnle díl :D
1. vau, super :)
2. Musí být spolu!
3. to teda nevím ;)

4 Beatricia Beatricia | Web | 6. července 2013 v 8:41 | Reagovat

1. Je to moc hezký popis v tom atelieru.
2. Mám také obavy, že její mamka může mít pravdu.
3. Teď je to krásná bezproblémová láska, ale autorka to tak nenechá a určitě připraví nějaké vážné komplikace.

5 Beatricia Beatricia | Web | 6. července 2013 v 8:44 | Reagovat

3. V té krabici bude drahá večerní toaleta pro Blair a nějaký šperk.

6 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 8. července 2013 v 12:20 | Reagovat

1) Jen kladné :)
2) Doufám, že bez jakýchkoliv komplikací :)
3) Šaty nebo boty :)

7 Lee Lee | Web | 11. července 2013 v 10:53 | Reagovat

Jasný :))) Takže si tě můžu přidat? :D

8 Kenzi Kenzi | Web | 14. července 2013 v 12:08 | Reagovat

Super! :) Konečně! Nemohla jsem se dočkat až si přečtu další díly tvé tvorby :)
klidně at se něco stane :D
beztak nějaké šaty nebo šperky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama