Million dollar man| 20.díl

10. srpna 2013 v 16:28 | ♥Lara |  Million dollar man

20. díl! Páni! Nikdy jsem nečekala, že vydržím psát povídku tak dlouho, abych byla upřímná :D Také jsem si jistá, že tahle povídka se určitě ještě dočká 30. dílu možná i víc, uvidíme :) Mám to vymyšlené až do konce, který bude takový, že klidně bud moc být druhá série, ale to uvidíme podle toho jak to bude bavit vás a mě :) No, nebudu už psát blbosti a raději si přečtěte díl :)

!NEČTEŠ=NEKOMETUJ!


Jinak názory na povídku prosím ne stylu ,,super díl" nebo ,,těším se na další" popřípadně ,,umíš dobře psát" ;)
Každý smysluplný názor mě naopak neuvěřitelně potěší!





"Chucku! Přestaň!" zasmála jsem se, když mě políbil lehce na rameno. "Raději mi konečně zapni ty šaty." poprosila jsem ho, protože každou chvíli jsme měli zastavit před univerzitou, kam dneska prvním dnem nastupuju.
"Víš, že bych ti je mnohem radši znovu rozepnul?" řekl napůl pobaveně a napůl vážně, ale potom mi je už konečně zapnul.
"Jo, to vím." odpověděla jsem mu a krátce zasmála, přitom jsem si začala upravovat své rozcuchané vlasy. Přiznejme si, nikdo nemusel vědět, co jsme tady v autě dělali.
"A víš, jak moc miluju jízdu s tebou v autě?" položil další spíše řečnickou otázku a pohlédl na mě.
"Jo, to vím taky." řekla jsem a přitom zvedla koutky do menšího úsměvu. Věděla jsem, i že miluje mě. Oba jsme věděli, co k němu cítí ten druhý, ale pořád jsme nenašli vhodný okamžik, kdy si to říct. Najít tu chvíli, na kterou budete po zbytek života vzpomínat s úsměvem na tváři.
"Tak, už jsme tady." oznámila jsem, když jsem spatřila přes okýnko rozsáhlý školní komplex, kde se to teď jen hemžilo lidmi. Na tváři se mi objevil úsměv při představě, že sem budu několik dalších let chodit. Jakmile limuzína zastavila, popadla jsem svojí tmavě hnědou kabelku a chystala se vystoupit, když řidič otevřel dveře, postupně jsem si na takové věci začala zvykat, ale Chuck mě zastavil.
"Nezapomněla jsi na něco?" zeptal se a trochu povytáhl obočí. Zmateně jsem se zamračila, jelikož jsem podle sebe měla snad všechno. Kabelku, telefon, černý lehčí svetřík, odškrtávala jsem si v duchu věci, co mám, nenapadlo mě nic, co bych mohla zapomenout, ale pak mi to došlo. Usmála jsem se a natáhla k Chuckovi, se kterým jsem spojila rty v krátkém polibku.

Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala a našla posluchárnu, kde nás všechny "slavnostně" uvítají. Aula byla vážně velká, bylo v ní několik řad lavicích, které se stupňovali nahoru. Místa byla tak z poloviny obsazena lidmi přibližně stejného věku já, nejčastěji si spolu povídali, popřípadě se rozhlíželi a koukali ostatní. Můj pohled spočinul na hnědovlasé dívce, která seděla ve třetí řadě a něco si nepřítomně kreslila do sešitu. Zdálo se, že tady nikoho nezná, stejně jako já. Proto jsem se rozhodla za ní vydat.
"Ahoj, můžu?" zeptala jsem se a kývla na volné místo vedle ní. Chvíli trvalo, než si uvědomila, že to bylo na ní, ale poté se přátelsky usmála a přikývla.
"Jasně." odpověděla na mou otázku a poté zavřela svůj sešit, do kterého si kreslila, schovala ho rovnou do svého černého batohu.
"Jsem Blair." představila jsem se, protože jsem nějak nevěděla co říct, jako vždycky.
"Georgina." řekla také své jméno a já kývla, že rozumím. Jak se zdálo, nebyla moc výřečná, teda alespoň ze začátku. Během pěti minut jsem si byla jistá, že víc upovídaného a optimistického člověka jsem nepotkala. Ovšem to neznamenalo, že by mi nebyla sympatická, spíš naopak. Skvěle jsem si s ní popovídala a dozvěděla se, že pochází z Connecticatu, má dva starší bratry a jít studovat na tuhle školu byl její sen už odmalička, dál jsme se už nedostali, jelikož do třídy vešel starší muž v obleku. Nejdřív nás jenom přivítal, poté začal mluvit o historie školy a poté o tom, co se od nás očekává a co můžeme zase očekávat my, potom zmínil několik projektů, kterých se můžeme zúčastnit. Po hodině a půl povídání nás konečně pustil s popřáním štěstí. Hned na to všichni vstali a začali vycházet postupně z místnosti, stejně tak i já s Georginou se, kterou jsem si povídala, ale zastavil nás hlas.
"Vy jste Blair Waldorf?" oslovil mě ten muž, který k nám předtím mluvil.
"Ano, to jsem já. Proč?" zeptala jsem se trochu nervózně, přišlo mi divné, odkud zná mé jméno.
"Mám vám vyřádit, že děkan by s vámi rád mluvil, jeho kancelář najdete v administrativní budově." oznámil mi mile a potom odešel jako všichni ostatní. Nervózně jsem se kousla do rtu, jelikož jsem se bála, co bude chtít. První co mě napadlo, že bude určitě problém se školným. Ale na druhou stranu, to by se mnou určitě neřešil děkan. Raději jsem se proto rozloučila s Georginou, vyměnila si s ní číslo s tím, že se určitě ještě někdy musíme potkat a zamířila do administrační budovy.

1) Co říkáte po dlouhé době na díl? :)
2) Co myslíte, že děkan bude chtítí?
3) Napiště mi něco pěkného :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fresh Bella-freshbella.blog.cz Fresh Bella-freshbella.blog.cz | 10. srpna 2013 v 16:52 | Reagovat

Moc ti děkuji za radu!!!:-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 10. srpna 2013 v 17:18 | Reagovat

1. Hezká epizoda, líbilo by se mi, kdyby mi řidič otvíral dvířka v autě.
2. To je překvapující moment. Asi jí děkan  řekne, že má zaplaceno celé školné. Že ho Chuck zaplatil. Jsem sama zvědaavá, co to bude.
3. Už jsem se obávala, že jsi rezignovala; tak jsem moc ráda, že pokračuješ a že jsi na blogu a že román dovrší brzy 30. kapitolu.☼☼☼

3 Nee Nee | Web | 10. srpna 2013 v 18:30 | Reagovat

1.Krásná epizoda,jelikož jsem ostatní díly nečetla nemohu posoudit,ale je to pěkně napsané,jako od spisovatele
2.podle mně to s tim školnym určitě souvisí,podle mně ho bude muset zaplatit.nevím nechám se překvapit
3.Pášeš pěkné povídky,nebo jak tomu mám říci,určitě bys mohla být spisovatelka o tom žádná,určitě se budu tešit co se stane dál :)

4 Denn Kamze Denn Kamze | Web | 10. srpna 2013 v 18:59 | Reagovat

Ty bys měla jednou vydat knihu!

5 Carly Carly | 10. srpna 2013 v 20:06 | Reagovat

1)Úžasný díl,jako vždy :)
2)Tak to nevím....
3)Už se nemůžu dočkat na další díl :)

6 Kenzi Kenzi | Web | 10. srpna 2013 v 22:19 | Reagovat

Jo! Konečně! Konečně další díl!!! :))) Chuck je tad v tomhle příběhu naprosto skvělí! :))
Šmarja já nevím! :OO
Víš jak ve mě hrklo, když si dlouhou dobu nepřidala tuhle povídku?!!! Musala jsem si to číst pěkně znova od začátku!!!

7 Mel - melplace.blog.cz Mel - melplace.blog.cz | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 12:24 | Reagovat

Tento bol skvelý, ako vždy :))
Nemám potuchy ! :33
Ďakujem za komentárik k článku ;)

8 Kirstie Kirstie | Web | 11. srpna 2013 v 13:36 | Reagovat

Viem že si o5 napísala aby sme to tak nekomentovali, no... krásne :) Máš talent fakt :3 Kedysi som aj ja písala podobné príbehy, no prestalo ma to baviť :| Škoda... ale stále mám také nápady v hlave, no nedokážem vytvoriť príbeh :| :D
A ako bolo spomenuté v komentári [4]:, mohli by ti vydať knihu :)

9 Al* Al* | Web | 11. srpna 2013 v 14:39 | Reagovat

máš moc hezky blog :)

10 ditusn ditusn | Web | 11. srpna 2013 v 15:00 | Reagovat

AHoj, doufám, že nevadí, že sem komentuju, ale nemám kam :D A určotě si to přečtu. Ano Laniny písničky jsou prostě boží :)

11 J@ckie J@ckie | Web | 11. srpna 2013 v 15:35 | Reagovat

ahoj.
jsou skvělé, tak až budeš mít čas, určitě udělej, je to rychlý;)
hele, přečtu, ale zas za týden, právě musímk jít balit:D:x

12 ~* Candy  *~ ~* Candy *~ | Web | 11. srpna 2013 v 17:09 | Reagovat

som zvedavá čo bude ten dekan chcieť :) veľmi pekný diel :DD

13 Pauline. Pauline. | Web | 11. srpna 2013 v 18:09 | Reagovat

Fajn povídka, a tenhle díl taky... ovšem já si musím dopřečíst všechny:D. Pěkně píšeš:).

14 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 19:34 | Reagovat

1) Super! :)
2) Tak to vůbec netuším. Nechám se překvapit! :)
3) Až 30. díl? Páni ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama